Svatební košile

Tak už je tu zase podzim
a já zašla na hřbitov
uklidit na hrobu listí
zavzpomínat beze slov

Jak tam chci položit věnec
stojí vedle zvláštní pán
neviděla jsem ho přijít
byl to ale elegán

Měl frajerské černé boty
šité nejspíš na míru
byly asi z jemné kůže
tenké jako z papíru

Obličej šedý jak popel
jeho tělo kost a kůže
na sobě měl černý oblek
v ruce držel rudé růže

Ty růže prý přines pro mne
aby mi dal dáreček
za ně že chce mou košilku
a také můj věneček

No tak jsem mu tedy dala
i když jsem moc nechtěla
byla jsem tam totiž sama
v podstatě jsem musela

Pak mne pozval do cukrárny
objednal mi skleničku
a pro sebe ze skromnosti
jenom prázdnou rakvičku

Jak jsem si šla s vínem sednout
prázdná jeho židlička
na stole jsou rudé růže
a vedle nich rakvička