evžen hilar

verše

próza

M E N U

S L E P Á

HLAVNÍ STRÁNKA

BÁSNIČKY

► SLEPÁ

Slepá

( věnováno slepé kamarádce Markétě )

Na procházce u řeky

vidím mladou paní

dámu vede velký pes

na procházce ranní

Pes má bílý obojek

paní bílou hůl

že ta paní nevidí

poznal bys i ty

Vtom přilétla kachnička

a přistála na vodě

pes byl do té doby klidný

už však není v pohodě

Buď to byl pes záchranář

či možná lovecký pes

tu scénu mám před sebou

jako by to bylo dnes

Hned se vrhl do řeky

po hladině přímo letí

snad kachničku vyloví

slyším ze skupinky dětí

Skutečně to dokázal

a šlo to i bez lodě

pes drží kachýnku v tlamě

… hůlka plave po vodě

Poznámka
Sám sebe jsem se ptal, zda já, „viďoch“, mám vůbec právo zlehčovat tak vážnou věc, jako je absence zraku. Protože však řadu slepců znám a věřím, že jejich myšlení snad i malininko rozumím, tak jsem to riskl. První veřejné čtení se konalo na počátku roku 2006 na setkání slepců v restauraci Korunka. Mé obavy z negativního ohlasu a z toho, že můj bídný život bude smutně ukončen utlučením bílými hůlkami se naštěstí nenaplnily a básnička byla slepci přijata kladně.