evžen hilar              verše
 
     
            próza    
  M E N U     S C H I Z O F R E N N Í   G E R O N T        
               
               
  HLAVNÍ  STRÁNKA    
       
  BÁSNIČKY            
         ► SCHIZOFRENNÍ  GERONT            
               
               
               
               
               
               
        Schizofrenní geront
 
            
                 
                 
                   
          Jak mi křížky přibývají        
          už se mi nic nedaří        
          ve společné domácnosti        
          bydlí se mnou teď – Stáří        
                   
          Vstoupilo bez zaklepání        
          „tak jsem tady nádivo !“        
          doutníček v mém křesle kouří        
          mne poslalo pro pivo        
         
       
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
          Na nájem mi nepřispívá        
          smím tu však s ním chvíli být        
          a prý bych mu měl být vděčný        
          že mne ještě nechá žít        
                   
          Jak se ráno znaven vzbudím        
          celý člověk mne bolí        
          pak již jen kolem něj lítám        
          jako hadr na holi        
                   
          Nestačím se o něj starat        
          nemám už tu výkonnost        
          to že bydlí nyní u mne        
          je skutečně jen pro zlost        
                   
          Když s vypětím posledních sil        
          dobíhám svůj vlastní stín        
          který na mne věčně čeká        
          fakt mám z toho někdy splín        
                   
          Za to všechno může jenom        
          host co jsem ho nepozval        
          rozvaluje se mi v bytě        
          kdo by o tohle to stál        
                   
          Na svém těle nemá místo        
          kde jej trochu nepíchá        
          jiný než já by si myslel        
          že za chvilku dodýchá        
                   
          V tramvaji se cpe si sednout        
          nutí druhé lidi vstát        
          ohání se hned průkazkou        
          pak ho má mít někdo rád        
         
       
                 
                 
                 
                 
                 
                 
                 
          Proč by jej měl někdo pouštět        
          ať si pěkně postojí        
          mladé co maj slabé nožky        
          ať nechá na pokoji        
                   
          Sám se sebou si povídá        
          žvaní samý pakárny        
          a můj celý důchod padne        
          na kraviny z lékárny        
                   
          Pořád se jen opakuje        
          jak deska když přeskočí        
          tenhle jeho kolovrátek        
          snad každého vytočí        
                   
         
Stále někde hledá brýle
       
          bez kterých nic nevidí        
          že se mohu o něj starat        
          prý mi trochu závidí        
                   
          Protože furt všechno ztrácí        
          a máloco nalézá        
          z hrníčku se na mne zubí        
          jeho nová protéza        
         
 
       
                   
                   
                    
                   
                   
          Ani s ní nic nerozkouše        
          za řízek mne prokleje        
          a když mu dám polívčičku        
          tak se s ní hned poleje        
                   
          Domluvit se s ním je těžké        
          bez sluchátek neslyší        
          celý den se z místa nehne        
          je jak živé zátiší        
                   
          V noci šuká po sednici        
          tvrdí že nemůže spát        
          a tak když chci vedle usnout        
          musím večer prášky brát        
                   
          Ráno vstanu chci posnídat        
          v lednici však nic není        
          kdy vše zmizlo nikdo neví        
          tohle je už k zbláznění        
         
 
       
          Vyčítá mi že jsem línej        
          pohyb prý mi prospěje        
          měl bych mu s kastrůlkem skočit        
                                               pro gulášek z        
       
         
        Není myslím nikdo horší        
        než ten můj nezvaný host        
        společného soužití s ním        
        mám opravdu víc než dost        
                 
        Už s ním dále nechci bydlet        
          nechci se jej stále bát        
          půjdu raděj ke svým předkům        
       
odkud se mu budu smát        
       
 
       
                 
                                                  
                      
                   
                   
       
                    
                 
                                     
         
       
                 
       
       
               
                   
                   
                                                                 
                    
    NAHORU     BÁSNIČKY   POVÍDKY     HLAVNÍ STRÁNKA